Slasti a strasti stěhování

Sdílejte

Tak jsem se zas jednou stěhovala. Opět jsem si prožívala všechny ty slasti a strasti stěhování. Nebo spíš noční můru. Upřímně obdivuju lidi, kteří se často stěhují. Já to provedla v životě jen 3x a už posledně jsem si říkala, že další stěhování absolvuji jedině v případě mé nedobrovolné lobotomie. Fascinují mne záběry z amerických filmů, kde stěhování provádějí za pomocí jednoho osobního auta, jednoho kufru a jedné kytky v náručí. Fakt??! Nechápu…

Co nemusím, nevyhodím

Ano, chápu, jsem takzvaný “schraňovač”. Schovávám skoro všechno, k čemu mám nějakou vzpomínku. “To mám po mamince, to mám po babičce…”, “to mám od dcery, tohle od syna, tamto zas od první lásky..”. Ráda tvořím, všechno možné. Ráda chodím na maškarní plesy. Takže věci nevyhazuju, protože, co když to jednou budu potřebovat. Když se jednou za čas vypnu k psychickému výkonu a některé věci vyhodím, pravidelně se během pár dní či týdnů poté stane něco, k čemu bych danou věc, kterou jsem vyhodila, potřebovala. Takže mé stěhování je noční můra.

Nový byt

Koupila jsem si byt. Ano, konečně. Konečně budu bydlet ve svém a nebudu platit horentní nájmy. Nicméně chodím do práce, v práci se dovolená plánuje měsíce dopředu, takže na samotné stěhování není moc času. Přestěhovat všechny moje krámy, nábytek, dát do pucu původní byt, alespoň částečně uzpůsobit nový byt… No, práce jak na kostele. A nebyla bych to já, kdybych si ji ještě něčím výživným neopepřila. 😀

Chybička se vloudí

Opravdu není nad to si den před předáním bytu, kdy finišujete malování, stěhování, úklid, zabouchnout dveře od bytu a zůstat i s dcerou a starou matrací, která cestovala do popelnice na chodbě. 🙂 Vevnitř moje klíče od bytu, dceřiny klíče od mého bytu, jejího bytu, mobilní telefony a všechny věci. 😀

Před odchodem bereme matraci, v tom mám záblesk: “Klíče!” Ještě si tak říkáme “to by bylo blbý si zabouchnout byt”. Vyjdeme z bytu, říkám dceři “zabouchni”. V tu chvíli, kdy dcera zabouchla, koukám na ty klíče … “mám klíče od špatného bytu”. 😀

Všechno má své řešení

Nezbývalo než jít na pivo do blízkého pubu, odtud zavolat synovi, který byl na služební cestě v Německu, jestli už je zpátky, neb byl jediný, kdo ještě vlastní klíče. Prostě Ifanka alias Kalamity Jane měla opět svůj den a zdárně zaperlila 😀 Tím i zpestřila narozeninový den své dcery, který by jinak strávila jen nudným malováním a úklidem. 😀 Myslím, že na svoje třicátiny asi bude dlouho vzpomínat. 😀 😀 😀

A jak vy vzpomínáte na svá stěhování? Taky máte nějakou pikantní historku?

Ivana Tomášková

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.

Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.

Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 🙂 Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části “obchod”. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 🙂

Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/

Počet zobrazení: 1 238