Peklo jménem Vánoce

Spousty let jsem podléhala tichému i hlasitému zoufalství při pohledu na v regálech vyskládané vánoční kolekce a jiné vánoční zboží již začátkem podzimu. Představa, že začíná předvánoční „masírka“ a že každý rok trvá déle a déle a ztrácí se z toho opravdový smysl, který Vánoce mají, mi přijde ještě dnes docela depresivní.

Sice objektivně chápu, že pro prodejce jsou Vánoce většinou nejvýznamnějším obdobím roku, nicméně neustálé omílání všeho s vánoční tématikou je nejspolehlivější cesta, jak člověka otrávit a znechutit mu představu Vánoc úplně. A naprosto mě dorazila televizní upoutávka na vánoční pohádky, kterou začali dávat někdy na přelomu října a listopadu. Kdy tenhle maraton bude začínat za pár let? V červnu?

Nekonečný seznam „musím“

Ještě z dětství si pamatuji, jak jsme s maminkou všechno pulírovaly, cídily, praly, vařily, pekly, chystaly a ještě bylo navíc u nás zvykem, že některé věci se dělaly přímo na Štědrý den. Tenhle rituál činností jsem si samozřejmě přinesla i do své domácnosti. A chtěla to všechno přesně takhle zvládnout sama se dvěmi malými dětmi. Tak jo, domácnost jsem vypulírovanou měla, nicméně jsem při první večerní vánoční pohádce upadla „do komatu“ a neměla jsem ze Štědrého večera vůbec nic, jak jsem byla unavená. A to ani nemluvím o obstarávání dárků pro celou rodinu a faktu, že Vánoce bývaly pro mě pravidelně i jinak stresovým obdobím, ve kterém se kumulovaly různé životní průšvihy, problémy, rozchody, atd. Až jsem si jeden rok řekla „dost“. Přece nebudu každý rok takhle šílet?!

Co takhle se na celé vánoční šílenství vykašlat?

Když nebudu mít vypulírované všechno sklo, stane se něco? Horší Vánoce asi kvůli tomu nebudou. Jasně, je to takové hezké, jak se to krásně všechno leskne, ale když nestíhám, tak si kvůli tomu vlasy rvát nebudu. Musím opravdu dělat pořádek ve skříních, když jsem ho dělala před pár měsíci? Nakonec jsem svůj seznam vyškrtala na pár nejnutnějších věcí a zbytek udělám:

• Když se mi chce
• Když mám náladu
• Když mám čas
• Pokud možno postupně, dost dopředu před Vánoci
• A co neudělám, tak neudělám. No a?

Nekonečný seznam cukroví

Miluju cukroví, miluju tu vůni při pečení, která mi asociuje Vánoce. A samozřejmě každý rok si říkám, že udělám jen těch pár základních druhů, které máme rádi a které by nám chyběly. A samozřejmě pravidelně k těm několika druhům opět přidávám další, o kterých si říkám, že by mohly být dobré a mohla bych je vyzkoušet. A dopadá to každý rok stejně. Oblíbené druhy jsou z půlky snězené ještě před Vánoci, zbytek dojídám sama ještě 14 dní po svátcích. A moje garderoba to hned pozná. Takže takhle opravdu ne. Zákaz koukání na recepty, hlavně ty nové, krásně nafocené, zákaz probírat různé kuchařky, vyhýbat se jim obloukem. 5 základních druhů, ať mi při pečení provoní byt a ať máme něco na stole a šlus.

Vánoční obžerství

Tohle mi ještě nikdo nikdy nevysvětlil. Ty hromady jídla, ty přetékající nákupní vozíky u pokladen před svátky (nutno podotknout, že nejen před vánočními). Proboha, to má vypuknout třetí světová?! Chystají se do bunkru na pár týdnů? Nebo to fakt všechno sní?! Jasně, některé rodiny jsou větší, někdo má v rodině větší jedlíky, ale stejně… Nechápu. Jediné, co o vánočních svátcích kupuji jiného než obvykle jsou ingredience na cukroví, na bramborový salát, na vaječný koňak a samozřejmě kapra. Jinak je to v podstatě něco jako normální prodloužený víkend, jen trochu slavnostnější. Takže proč ta kvanta všeho? Pak to všichni pracně po novém roce shazují.

Dárky kam se podíváš

Docela nostalgicky vzpomínám na předrevoluční dobu, kdy nic moc nebylo a sehnat něco pěkného či kvalitního se podobalo nějaké dobrodružné cestě za pokladem. O to víc jsme z nákupu měli radost. Dnešní přemíra všeho možného zboží na každém rohu je ubíjející. Člověku se ani nechce vybírat, nestačí mu na to kapacity na to obrovské množství nabídek. A běhat ve vánočním shonu po obchodech? Stát tam fronty? No ani náhodou. Dárky kupuji už od léta a postupně je dávám dohromady. Není to takový velký výdaj najednou a v klidu koupím zajímavé kousky, když na ně natrefím. Jediné nebezpečí je v tom, že ty dárky občas tak dobře schovám, že je pak najdu až po Vánocích. 🙂 A samozřejmě internet, boží požehnání. Nabídka sice velká, ale nemusím se nikam honit, v klidu vyberu, objednám, zaplatím, dárky mi přijdou až pod nos. Paráda! A stejně jedny z nejlepších dárků jsou ty vlastnoručně vyrobené. Ceníte si tu lásku a péči, se kterou byly vyrobeny a čas, který tomu někdo pro vás obětoval.

A kde je duch Vánoc?

A to je přesně ono. Řešíme jídlo, dárky, nákupy, stres, necháme se převálcovat všude přítomným marketingem a podlehneme tomu tlaku všude okolo místo toho, abychom si Vánoce a vánoční náladu opravdu vychutnali. Nenechme se vtáhnout do všeobecné vánoční hysterie. Naučme se eliminovat pozornost, ignorovat tenhle tlak a věnovat pozornost jen tomu, co je pro nás osobně důležité. Vánoce jsou o pohodě a setkávání s rodinou a přáteli. Udělejme jen to nejnutnější a místo toho si udělejme klidné večery s rodinou nebo si zajděme s přáteli na vánoční punč. Když to uděláme, zbavíme se toho obrovského tlaku a Vánoce budou mít opět to neopakovatelné kouzlo, atmosféru lásky a pohody, které si na Vánocích tak ceníme.

Vánoční pohoda

Před svátky se pravidelně v průběhu asi 14 dní scházím se všemi přáteli, zajdeme na náměstí, dáme si punč, pokecáme o životě. A když nemám žádný „vánoční večírek“, udělám doma co je potřeba a na co mám náladu. Nějaké cukroví, nějaký úklid, ale v pohodě, bez stresu. A samotné svátky pak trávím s rodinou. A i když ji nemám velkou, tak mám program na každý den. A večer se zakutám do deky s cukrovím v jedné ruce a vaječným koňakem v té druhé a koukám na pohádky. Už se těším.

A co vy? Těšíte se na Vánoce? Já moc.

Foto zdroj: Pixabay.com

Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže 🙂

Uložit

Uložit