Malé věci jsou velké věci

Již v legendárním českém filmu se praví: „Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá.“ Je ale otázkou, co si každý z nás pod pojmem štěstí představí. Jestli patří k lidem, kteří celý život vyhlížejí něco velkého, co jim život přinese nebo k lidem, kteří preferují drobné každodenní radosti. Přitom právě malé věci jsou velké věci. Platí to v životě, v módě, v každé činnosti, kterou děláme, ve všem. Celek se nachází v detailu.

A co třeba výhra v loterii?

Několikrát jsem četla, že vědci přišli se zjištěním, že velká událost, jako třeba výhra v loterii, lidem přinese pocit štěstí jen krátkodobě a tenhle pocit se vyskytuje v jakési velké sinussoidě. Jednoduše řečeno najednou obrovská radost, která vzápětí stejně rychle zmizí, jako se objevila. A vše je za chvíli při starém. Zatímco lidé, kteří často mají v životě málo, jsou naučení si najít radosti v každodenním životě. Většinou jsou to jen malé věci, nicméně jejich pocit štěstí je trvalejší.

Proč nám to jde tak ztuha?

Co jsem si všimla, moc lidí to neumí. Radovat se z malých věcí místo toho, aby toužebně vyhlíželi novou práci, nové auto, novou lásku, případně zmiňovanou výhru v loterii v představě toho, že pak přijde to pravé štěstí. A ono to jaksi stále není ono, to pravé, ořechové. Možná chceme všechno najednou a hned. Nemáme čas a možná ani chuť či trpělivost si všímat těch drobností, které nám každodenní život přináší.

Zkusme na to kupecké počty

Přitom si to stačí jednoduše spočítat. Jedna velká věc, která nás v životě potká, bude mít hodnotu třeba 500 bodů. Kolik takových velkých věcí za rok zažijeme? Jednu? Dvě? Možná jen jednu za pár let. Ale buďme k sobě velkorysí a dopřejme si dvě za rok. To máme 1000 bodů. A teď si vezmeme ty malé věci, kterých si obvykle nevšímáme. Bereme je za samozřejmost.

Jaké malé věci nás denně můžou potěšit?

Že jsme se krásně vyspali, že venku hřeje sluníčko, děti nám namalovaly krásný obrázek, vychutnaly jsme si super oběd, atd. Už jen to, že jsme zdraví a v pohodě má obrovskou hodnotu. Takových maličkostí, které si moc neumíme vychutnat je za den obrovské množství. Možná budete překvapeni, kolik. Ale dobře, buďme v tomto případě skromní a počítejme jich za den 5, každou za 1 bod. To máme denně 5 bodů. Když vezmeme, že rok má 365 dní, to máme 1825 bodů. To je docela slušný rozdíl, ne? A to jsme ty malé radosti opravdu podhodnotili.

Co takový „radostný deníček“?

Komu to nejde, může si to zkusit psát. Stačí heslovitě, každý večer:
• fajn pokec s kámoškou
• někdo mě před sebe pustil ve frontě
• a ten sexy chlápek, co se na mě usmál, hned byl den příjemnější
• pracovní porada trvala jen 10 minut, žádné drama, žádný problém, hurá!
• dala jsem si parádní voňavou koupel, skvěle jsem si odpočinula a uvolnila se
a tahle můžete pokračovat dál a dál. Neuvěříte, jak dlouhý seznam to časem bude. Nakonec člověk zjistí, že může mít radost celý den, i když vám ji někdo občas pokazí.

Děkovný rituál

Já tedy deníček nepíšu, ale každý večer před spaním děkuji za ty hezké věci, které mě potkaly. To je v podstatě jedno, komu člověk děkuje. Jestli Bohu, Vesmíru, sobě či čemukoliv. Podstatný je ten pocit vděčnosti za život a dary, které máte. A i když to občas tak nevypadá a máme pocit, že náš život je jedna velká černá můra, zjistíme, že tomu vlastně vůbec tak není. Alespoň v mém případě tomu tak bylo. Z ženské, které přátelé říkali „ty máš pořád takovou smůlu, to snad není ani možné!“ je šťastný člověk přes všechny možné peripetie, nemoci a průšvihy. Ale tak zas, být permanentně šťastní by byla docela nuda, ne? Nemůžeme poznat světlo, aniž bychom poznali tmu.
A jak to máte vy? Umíte se radovat z malých věcí a být vděční za to, co máte? Máte nějakou radu, jak si pocit štěstí ze života vybudovat?

Foto: Pixabay.com

Líbil se vám článek. Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže 🙂

Ivana Tomášková

Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření  zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního  a stylu.

Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.

Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 🙂 Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části “obchod”. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 🙂

Celý můj příběh si můžete přečíst zde  https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/