Jak se hledá práce po padesátce?

Blbě.

Už se vám to stalo? Je vám 50 či více, jste už 10, 20 letech zaměstnaní v jedné firmě a doufáte, že už to nějak do důchodu doklepete a najednou bác! Dostanete padáka ani nevíte jak. Nebo naopak ještě stále práci máte, ale stále si říkáte, co když se to stane? Co pak budu dělat? Kde mě vezmou?! Všichni víme, jak se hledá práce po padesátce.

Je přede mnou nějaká perspektiva?

Tohle přesně jsem si říkala, když jsem na své poslední pozici byla už nějakých 12 let… “doufám že už mi to do důchodu vydrží”.  Ale jak se říká, člověk míní, pánbůh mění (nebo život – dle preferencí). Bylo mi 52, nebyla jsem žádný specializovaný odborník a byla jsem na dlažbě. Sama na placení nájmu, splátek, s mizivou perspektivou. Možná, kdybych měla nějakou specializaci, hledalo by se snadněji. Ale obor, ve kterém jsem kdysi pracovala de facto téměř vymizel a úplně se proměnil.

Takže jsem měla většinou na výběr ze 3 možností – prodej, výroba, call centrum.  Z prostého důvodu – jsou to místa, kterých je dost a je tam docela velká fluktuace, takže rádi dají šanci i lidem nad 50. Samozřejmě, je možné si udělat rekvalifikaci a je to určitě v některých případech vhodné, ale já potřebovala práci hned.

Hledání je běh na dlouhou trať

Nastalo obvyklé kolečko hledání místa. Pročítání inzerátů, psaní motivačních dopisů, pohovory a ticho. Žádný výsledek. Ticho občas přerušilo pozvání ke druhému kolu, na kterém mi většinou okamžitě došlo, že v téhle firmě ani pracovat nechci. Když se hlásíte na pozici prodavačky a výběrové řízení probíhá formou assessment centra, kdy musíte vytvořit podnikatelský plán, vymyslet strategii finanční, marketingovou  a posléze si tento plán obhajovat, zvažovala jsem, jestli jsem si nespletla konkurz a nedostala se nedopatřením na výběrové řízení na pozici marketingového managera.

Práci jsem samozřejmě našla, nicméně jsem ji poté musela ještě několikrát změnit. Jednou kvůli penězům a neplacení dohodnutého platu, poté kvůli zdravotnímu stavu. Nakonec se podařilo, ale stálo to spoustu času, trpělivosti a úsilí.

Ale i to mé hledání mělo nějaký pozitivní efekt. Kdybych znovu v tomhle věku hledala práci, vím už jak. Jak tedy hledat práci po padesátce? Musíme brát v potaz,  že všechno se dnes tak rychle mění a vyvíjí, že se do určité míry ani personalistům nedivím, že dávají mnohdy přednost mladším ročníkům. Problém je v tom, že pokud nezaujmete v prvních řádcích vašeho motivačního dopisu, ani vám nedají šanci dokázat, že na to máte.

Takže co s tím?

• Reagujte jen na seriózní pozice – měla by tam být uvedena firma, její adresa, kontakt, místo práce, konkrétní popis pozice.  Když je jako zaměstnavatel uvedený Franta z Horní Dolní, náplň práce nic neříkající pojem, nebude to žádná výhra v loterii 😀
• Vybírejte pečlivě pozice, na které se hlásíte. Je zbytečné se hlásit všude, stojí  vás to příliš mnoho energie, kterou můžete využít jinak.  Zkuste si text inzerátu přeložit do “češtiny”.  Pojmy typu dynamická osobnost, tah na branku, motivující finanční ohodnocení ve výsledku může znamenat práci, kterou nikdo nechce dělat, na níž nemusíte mít kvalifikaci, s minimální základní mzdou a abyste si trochu slušně vydělali, budete dřít jak mezci, budete mít nervy v kýblu a nejspíš odtamtud vypadnete dřív než se nějaké slušné výplaty dočkáte. Jestli vás zajímá, co daný termín z inzerátu znamená s trochou nadsázky doopravdy, můžete si stáhnout pdf Překladový slovník pro hledání zaměstnání.
• Možná si všimnete, některé inzeráty jsou v nabídce trvale. Většinou to bývá proto, že potřebují najít na danou pozici více lidí, ale také možnost vysoké fluktuace zaměstnanců a faktu, že mnoho zaměstnanců pracovní podmínky dlouho nevydrží.
• Než odpovíte, zjistěte si o firmě další informace; nejlépe zadáním jména společnosti do internetového vyhledávače.  Poznáte, na co se firma specializuje, jak je úspěšná a zaznamenáte i třeba zkušenosti bývalých zaměstnanců. To vše vám napoví, zda by se vám práce v této firmě líbila. Prostě si ji prověřte. Zkuste si  danou společnost  vyhledat na stránce Atmoskop.cz nebo Vimvic.cz, které sbírají zkušenosti současných i bývalých zaměstnanců. Díky jejich komentářům si uděláte obrázek o tom, jak to ve firmě skutečně funguje. Přiznám se, že když jsem četla zkušenosti zaměstnanců v některých firmách, ani by mne nenapadlo se tam hlásit. Ani omylem.
• Nemusíte splňovat všechny požadavky, dost často je ani nevyužijete anebo se danou věc doučíte. Inzeráty s nabídkou práce jsou někdy úplně scestné, vypadá to, jak kdyby hledali Supermana kombinovaného s Batmanem a mnohdy za plat Popelky. Ale zase ne, že nebudete splňovat žádné. Berte to tak, že většinu (cca 70 – 80%) byste splňovat měli, zbytek se doučíte.
• Vnímejte hlavně první odstavce, tam je to nejdůležitější, na čem si firma zakládá. Je tam ambiciózní, dravý, mladý kolektiv? Tak tam asi budete mít pramalou šanci. I když třeba ambiciózní a draví být můžete. Je tam znalost něčeho konkrétního, co dobře ovládáte? Vypíchněte to v motivačním dopisu. Konkrétně, sebejistě.  Jste přece dobří v tom, co děláte, když to děláte tolik let.
• Na motivačním dopise si dejte záležet, ale nedělejte z něj slohovou práci. Pamatujte na to, že se říká, že personalistům stačí tak 3-5 sekund než se rozhodnou, zda vaše žádost skončí v koši nebo postoupí do dalšího kola.
• Zaujměte! Já vím, to se snadno říká, ale hůř dělá. Dejte si čas a vnímejte inzerát, na který odpovídáte. Vnímejte, jaký používá jazyk, na čem firma staví, co je pro ni důležité. A podle toho zformulujte svůj průvodní motivační dopis. Ale pozor – nedělejte ze sebe  něco, co nejste, a ani supermana, mohlo by se to i vymstít. Firmy si už dnes rády vybírají zaměstnance podle toho, zda zapadne do jejich firemní kultury, nestaví jen na znalostech a schopnostech.  Pokud byste ze sebe dělali někoho jiného a třeba vás vzali, nejspíš byste stejně nebyli spokojení.
• Čím taky můžete na sebe upozornit? Zdravá míra přidrzlosti či humoru nemusí být na škodu, ale tady pozor, jak je inzerát formulovaný. Pokud je suchopárný jak telefonní seznam, tak s tím nepochodíte.  Zato někde, kde panuje neformální atmosféra, to může být plus. Dáte najevo, že máte smysl pro humor a nadhled.  Jinak totiž komunikuje a funguje advokátní kancelář, jinak reklamka nebo IT firma. Zvažte, zda se svým naturelem do tohoto prostředí hodíte, zda vám bude vyhovovat.
• Sebedůvěra. Měli byste si věřit, kdo bych chtěl zaměstnance, který nevěří sám sobě. Navíc máte hromadu zkušeností, nebojte se je prodat. Zdravá sebedůvěra je důležitá.
• Co máte navíc, co jiní nebo mladší nemají? Zkušenosti? Široký záběr? Stabilitu? Napište to! Jste týmový hráč? Máte inovativní nápady?  Nějaké specifické schopnosti? Všechno se počítá. Možná vám to přijde jako samozřejmost, ale každý jsme jedinečný, tak prodejte to, v čem jste jedineční vy.
• Dejte jim najevo, že jste to právě vy, kdo je ideální pro jejich firmu. A že by byla velká škoda, kdyby o tu šanci, že budete pro ně pracovat, přišli.

Ještě závěrem jedna věc. Spousta firem už přišla na to, že pro ně může být přínosem mít různorodý kolektiv. Že se různé věkové kategorie mohou od sebe navzájem učit a může to obohatit nejen je, ale i celou firmu. Takže se nebojte a vzhůru do hledání.