Dejme najevo svoji ženskost
Před časem běželo v tv několik filmů s filmovými sex idoly 50. a 60.tých let, se Sophií Loren a Claudií Cardinale. Jsou to ženy, které jsou pro mě symbolem ženskosti. Ženy dospělé (žádné pubertačky), živelné (čiší z nich ženskost, život a radost z něj), s pořádnou dávkou sex-appealu (nejsou to žádné vychrtlé párátka, ale reálné ženy). I dnes, v jejich pokročilém věku jsou krásné a stále sexy.
Přimělo mě to zamyslet se nad tím, jak často svoji ženskost potlačujeme a stává se z nás tak trochu “chlap”. A není to jen tím, že je pro nás pohodlnější si vzít džíny a tenisky. I v nich totiž lze vypadat žensky. Hraje v tom roli i to, že musíme stále něco rozhodovat, řešit a být v roli jakéhosi manažera, snažíme se mít všechno pod kontrolou. Na to, být ženou se vším všudy nám nějak chybí čas a energie.
Za posledních více než 100 let jsme my, ženy, ušly obrovský kus cesty. Ženy dávno před námi nám vybojovaly volební právo, rovnoprávnost, minisukně, antikoncepci, sexuální svobodu a mnoho dalšího. Nebýt jich, neměly bychom tolik možností, jaké máme dnes.
Faktem ale je, že se spoustou těchto možností, padla na naše bedra i spousta další odpovědnosti. Už to není jen muž živitel rodiny, ale i žena a někdy jen ta. Musíme toho zvládnout opravdu moc. Práce, děti, domácnost. Někdy to vypadá, že jsme si na sebe upletly bič. Snažíme se vše zvládnout, až téměř za cenu vlastního sebezničení.
Ženy jako superwomen
Taháme tašky s nákupy, jsme schopny doma leccos opravit, vaříme, pereme, žehlíme, děláme s dětmi úkoly a mnoho, mnoho dalšího. Stáváme se jakýmisi “supermany” či spíše “superwomen” a nějak nezbývá čas a energie na naši ženskost, na naši ženskou podstatu. Křehkost i síla, citlivost i rozhodnost, péče o ostatní i vlastní rozmarnost, schopnost přijímat.
Něco z toho jsme po té naší cestě ztratily. Je skvělé, že tady máme emancipaci, že máme stejná práva jako muži. Ale to neznamená, že bychom měly potlačit své ženství, svou ženskost. Jistě, jsme každá jiná. Některé ženy jsou ryze ženské – křehké, citlivé, poddajné a pravdou je, že mnoha mužům se to líbí. Mnohé zase pod tíhou všech povinností a také pod vlivem zkušeností z dětství nebo mládí tuto ženskou stránku v sobě potlačily.
Vyrovnat ženskou a mužskou stránku v sobě mi trvalo roky
Já sama jsem už v mládí pojala nějaké, z mého dnešního pohledu, absurdní přesvědčení, že citlivost a křehkost znamená slabost. Stačilo pár nepříjemných zážitků a já jako vysoce citlivá osoba, jsem došla k závěru, že tuhletu svou stránku dávat najevo mi bude na škodu. Rozmarnost nebo rozpustilost jsem používat nemohla, protože by mi to v žádném případě doma neprošlo. A protože jsem se v mládí a vlastně dodnes pohybovala v rockerském prostředí, nedělalo mi problémy dávat najevo spíš mužské aspekty své osobnosti. Když k tomu připočtu fakt, že jsem hodně po svém tátovi, výsledek byl poměrně jasný.
Většinu života jsem žila sama a starala se o děti. Musela jsem zastat mámu, tátu, kamarádku. A podobně je na tom spousta z nás. Jak jsem měla potlačené ženské aspekty své osobnosti, až mi bylo nepříjemné prostředí, ze kterého doslova stříkal estrogen. Až po letech mi došlo, že je v tom něco špatně. Nejen pro mě samotnou, ale i ve vztazích. Pro spoustu chlapů jsem byla prostě kámoš. Se kterým je fajn zajít na koncert nebo na pivo. Navíc poměrně výrazná osobnost, a to některé vyloženě odrazovalo.
Učila jsem se postupně, jak přijmout i svou ženskou stránku. Jak projevit svou ženskost nejen tím, jak vypadám, co nosím, ale i tím, jak se projevuji navenek. Dovolit si být slabá, požádat o pomoc, nosit šatičky, kytičky, být rozmarná a bezprostřední. Někdy by si člověk měl radši zalepit pusu než řekne “já to udělám” nebo “já to odnesu” a “useknout” ruku než to bude chtít udělat. Když máte vedle sebe chlapa, prostě ho o to požádejte. Vím, že je někdy těžké říct “já to neumím“, když to možná umíte a třeba i lépe. Ale zapomeňte na to. Žádejte o pomoc, žádejte o pochopení, dovolte si být slabá. A když vám někdo pomůže, zapomeňte na kritiku toho, že jste si to představovala jinak. Prostě poděkujte a dejte najevo radost. Nechtějte dokonalost, oceňte to, že ten druhý něco pro vás udělal. Jinak se na to příště vykašle. 🙂
Často zapomínáme na to, že ženskost a ženství je o přijímání, mužství o dávání. Neumíme přijímat lichotky, dárky, pomoc. Někdy máme pocit, že si to nezasloužíme, že to zvládneme samy (a možná lépe), že se to nehodí a spoustu jiných výmluv. Naučme se to znovu. Dovolme si to.
Takže naučme se znovu být ženami se vším sex-appealem a schopností přijímat.
- Dejme najevo to, že jsme sexuální bytosti. Vzpomeňme si na to, jak jsme ji dávaly najevo dříve a znovu to začleňme do svého života.
- Nosme šaty, sukně, něco, co nám opravdu sluší a budeme v tom vypadat opravdu žensky. Aspoň občas.
- Nechtějme zvládat úplně všechno. Nemá to smysl. Raději si začněme více užívat života a požitkářsky si ho vychutnávat (určitá míra požitkářství je fakt sexy 😀 ).
- Nechtějme mít všechno stále pod kontrolou. Nechme někdy věci jen být, nechat je, ať se stanou, dát jim volný průběh. Uvolníme si tím kapacitu sami pro sebe, pro život, pro radost.
- Žádejme o pomoc. Druzí nakonec budou rádi, že mohou pomoci a že jsme je poctily takovou důvěrou.
- Dovolme si přijímat - lichotky, poklony, dárky. Prospěje to nejen nám, ale potěší to i ty, kteří nás chtějí obdarovat (zkuste si to představit opačně - někomu něco dáváte a on to odmítne. Nejspíš se nebudete cítit moc dobře.)
- Žádejme o to, co chceme. Protože dokud nepožádáme, nemusíme taky nic dostat. Ostatní fakt nejsou jasnovidci. 😀
- Buďme rozmarné. I trocha rozmarnosti k ženství patří.
- Přidejme občas i trochu živočišnosti - berme si příklad z Italek. Buďme vášnivé, živelné, dynamické a užívejme si radosti ze života.
- Trocha tajemnosti občas taky nezaškodí 🙂
- Buďme i nadále citlivé, chápající, soucitné. Ale nebuďme oběti, které to vnímají jako svou oběť ostatním.
- Pečujme o sebe. S plnou parádou. Projevíte tím lásku k sobě samotné, že si dopřejete péči o svou vlastní osobu. A ostatní ve vás uvidí tu královnu, kterou jste.
- Nechme projevit všechny své stránky. Žena je bytostí proměnlivou, je v ní spousta aspektů, spousta archetypů. Někdy v průběhu života používáme jen roli manželky a matky. Ale to je pro život dost málo. A sex-appeal v tom není žádný. 😀 Je v ní i milenka, čarodějnice, bohyně. Pro některé muže je to náročné chápat proměnlivost ženy, ale na druhou stranu... To je na ženě fascinující, její proměnlivost, jako proměnlivost přírody. Někdy jemná a citlivá, moudrá a chápavá, jindy bouřící a vášnivá, a jindy třeba zase temná a zuřivá. Stejně jako nás přitahuje v mužích jejich stabilita, to že se o ně můžeme opřít, ženina proměnlivost je jejím darem.
A nezapomeňte! Je úplně jedno, kolik nám je let. Stejně jako muži, i ženy mohou být v každém věku krásné, přitažlivé a sexy.
Foto – pinterest.com
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže 🙂
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 🙂 Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části “obchod”. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 🙂
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Podobné příspěvky:
Může se vám také líbit
Jak nakupovat v sekáči
Móda pro zralé ženy trochu jinak
