Blahodárnost starých jizev
Když mi před pár lety vzali kus prsu kvůli rakovině, napadlo mě mimo jiné “no paráda, už tak na mě v těchhle místech příroda hodně šetřila a teď ještě ubyde i z toho mála a navíc mi přibude parádní jizva”. Bylo mi jasné, že to žádný charismatický a sexy efekt jak u Joffreyho z Angeliky mít nebude.
Ale měla jsem obrovské štěstí. Nejen v tom, že jsem přišla k lékaři brzy a nemuseli mi odebrat velký kus tkáně a všechno dopadlo dobře, ale i v tom, že jsem měla skvělou lékařku (všechny lékaře), která se snažila o co nejcitlivější přístup. Dnes by nikdo nepoznal, že tam nějakou jizvu mám a že jsem nějakou podobnou operaci prodělala.
Ale bolí. Ne pořád. Občas. I když jsem poctivě masírovala, mazala, stejně se občas ozve. Pálí, bodá, škube… Jako připomínka toho, co mám za sebou. Byl to zásah do lidského organismu a některé věci už nikdy nebudou takové jako dřív. A to je možná dobře.
Takové podobné jizvy máme všichni. Na těle nebo na duši. Každý z nás utržil za život nějaké citové zranění. Někdo nám zlomil srdce, někdo nás hluboce ranil a my si všechny tyto jizvy a šrámy na těle a na duši už budeme nést celý život. Ne jako upomínku toho, kdo byl ten zmetek, co nám ublížil, ale jako symbol toho, co jsme v životě zvládli, co jsme přežili, co nás posílilo a dalo vůli jít dál.
Asi je dobře, že tyto jizvy máme a že se občas ozvou. Upozorní nás, abychom byli pokorní, abychom si uvědomili, že jsme zranitelné bytosti, abychom na sebe dávali větší pozor. Jako připomínka toho, že tentokrát jsme měli štěstí, ale příště už ho mít nemusíme.
Dává nám to větší pochopení a soucit pro bolesti jiných, jen si musíme dávat pozor, aby naše srdce pod ranami osudu neztvrdlo a neokoralo. Abychom se nestali necitelnými.
Proto buďme rádi za naše jizvy, které nosíme na těle i na duši. Připomínají nám kým jsme a co všechno jsme v životě ustáli. Dává nám to větší pocit sebedůvěry, v to, že jsme zvládli těžké životní situace a posílí nás to do budoucna. Buďme k nim proto laskaví, opečovávejme je s láskou a buďme na ně hrdí. Jsou to naše medaile statečnosti.
Líbil se vám článek? Dejte mu To se mi líbí nebo ho sdílejte níže 🙂
Jsem průvodcem žen v jejich sebepřijetí, sebeprezentaci a vytvoření zdravého a spokojeného života a jedinečného, originálního a inspirativního a stylu.
Mou vášní je inspirovat a vést ženy ve znovunalezení jejich unikátní osobnosti, krásy a charismatu, pulsující životní energie, zdravého těla a mladistvého elánu. K odvaze být samy sebou a ukazovat jim, že každá z nás může být v jakémkoli věku duchem mladá, svobodná a je jediným neopakovatelným originálem.
Jinak jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 🙂 Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části “obchod”. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 🙂
Celý můj příběh si můžete přečíst zde https://jednodusevpohode.cz/muj-pribeh/
Podobné příspěvky:
Může se vám také líbit
Jak se hledá práce po padesátce?
Žít v přítomném okamžiku znamená být
