O štěstí
-
Malé věci jsou velké věci
Již v legendárním českém filmu se praví: „Štěstí? Co je štěstí? Muška jenom zlatá.“ Je ale otázkou, co si každý z nás pod pojmem štěstí představí. Jestli patří k lidem, kteří celý život vyhlížejí něco velkého, co jim život přinese nebo k lidem, kteří preferují drobné každodenní radosti. Přitom právě malé věci jsou velké věci. Platí to v životě, v módě, v každé činnosti, kterou děláme, ve všem. Celek se nachází v detailu. A co třeba výhra v loterii? Několikrát jsem četla, že vědci přišli se zjištěním, že velká událost, jako třeba výhra v loterii, lidem přinese pocit štěstí jen krátkodobě a tenhle pocit se vyskytuje v jakési velké sinussoidě.…
-
Osedlejte si koníčka
Osedlejte si koníčka… nebo rovnou koně. To myslím obrazně i doslovně. Lidský život potřebuje opěrné body. Jsou to rodina a přátelé, práce a patří sem i různé koníčky a jiné volnočasové aktivity. Když máte nějakého koníčka, nemůže se vám stát, že se nudíte, máte něco. co vám v životě pomůže najít smysl. Koníčky můžou být různé, a můžou to být třeba právě ti koně. Koníčkem nemyslím zrovna sledování „Růžovky“ v televizi nebo drbací kroužek se sousedkama. I když ten má pro spoustu žen taky smysl a naplnění. Koníčkem myslím spíš něco tvůrčího, akčního, něco, co vás nutí se něco naučit, někam se posouvat. Co by to mělo být? Je jedno,…
-
Pomoc! Je mi 30! 40! 50! – 8 omylů o stárnutí
Také podléháte panice při pomyšlení na zběsile rychle rostoucí číslovku vašeho věku? Říkáte si.. Pomoc! Je mi 30! 40! 50! Někdo panikaří už ve třiceti, někdo v padesáti a někdo nikdy. Přiznám se, že mně se to nikdy nestávalo. Když mi mělo být 15 a měla jsem dostat občanku, říkala jsem si „tak a teď to bude jiné“ …a ono se nic nestalo. Podobně jsem to cítila v 18. Zase se nic nestalo, žádná změna, nic. Tak jo, mohla jsem si dát pivo. Ale to je tak asi všechno. A tak jsem to přestala řešit. Dokonce jsem tomu někdy předbíhala, kdy jsem si říkala „ty jo, už je mi 40“…
-
Jde na vás splín? Nebraňte se mu.
Máme tady podzim a s ním i nevyhnutelný splín. Člověk by nejradši zůstal zakutaný ve vyhřátém lůžku a nevěděl o světě. V úplně nejlepším případě by se mu líbila hollywoodsky romantická představa o dni stráveném v objetí úžasného chlapa na měkké hřející kožešině v přítmí plápolajícího ohně v krbu. No, nemám ani krb, ani kožešinu, a s tím chlapem to taky není žádná sláva. Takže mi většinou nezbude nic jiného než vstát a nějak se s tím srovnat. Zápasit je většinou zbytečné Byly doby, kdy jsem se svým splínem dlouho a víceméně beznadějně zápasila. Taky co se budeme povídat, všichni se občas rádi litujeme. Jenže já se nechtěla litovat, chtěla jsem být co nejdříve funkční a v…
-
Znáte flow?
Česky by se dalo říct „proudění“ či “plynutí”, ale nějak ten náš výraz příliš dobře nevystihuje stav, který to obnáší. Znáte tu situaci, když děláte něco, co vás baví, těší a najednou vám to odsýpá, jde to od ruky, až úplně zapomenete na čas. Natolik se pohroužíte do dané činnosti, že se zdá, že okolní svět úplně přestal existovat. Znají to všichni umělci, řemeslníci a vůbec tvůrčí lidé a vlastně každý z nás. Potom znáte flow. Je to velmi příjemný až euforický pocit. Dokonalé ztělesnění bytí v přítomném okamžiku. Můžeme ho využít i u praktických činností A fajn je, že ho můžete uplatnit i v běžných činnostech v domácnosti či činnostech, která…
-
Věříte na boží mlýny?
Říká se, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Další podobné rčení, méně známé, je že “pánbůh peče oplatky, ale nerozdává je teplé.” Obě pojednávají o jakési boží spravedlnosti, kdy na každého jednou dojde. Všichni věřící se samozřejmě můžou utěšovat představou posledního soudu nebo karmy, ti ostatní doufají, že se to těm lidem prostě nějak vrátí, optimálně co nejdříve 😀 . Včetně mě. Máte chuť na pomstu? Pokaždé, když mi někdo něco provedl, měla jsem v prvotním záchvatu vzteku chuť dotyčnému či dotyčné „zakroutit krkem“. Navíc když jsem viděla, jak jsou tihle lidé naprosto v pohodě, bez jakýchkoliv výčitek svědomí či pocitů viny. Ale protože jako čarodějky věřím tomu, že…
-
Pozitivní myšlení – je to klišé?
Je pozitivní myšlení jen klišé? Stále se o něm mluví, docela už to leze i na nervy. Obzvlášť těm, kteří s tím optimismem trochu bojují. Lidé jsou různí, nejen že se říká, ale je to tak. Obvykle se dělí na pesimisty, optimisty a realisty. Pesimisté o sobě s oblibou tvrdí, že jsou realisté. Možná je to jen můj dojem, ale mám pocit, že určitý negativní postoj a věčné stěžování si je jakýsi český národní sport. Buď je moc horko nebo málo horko, buď moc prší nebo málo prší, v zimě moc zima, moře je moc slané, štve nás manžel/ka, děti, soused/ka, šéf v práci a vůbec všechno stojí za prd. No jo, většinou…
-
Dva mí nejlepší přátelé – moje tělo a moje duše
Stres, přepracovanost, deprese, nemoci, syndrom vyhoření, … to vše známe z našich životů. Ale musí tomu tak být? Měli to tak i naši předci v minulých stoletích? Asi ne. Ale nedělejme si iluze, oni zas měli jiné věci, které už zase dnes tak moc nemáme my. Každodenní tlak je obrovský Řešíme obrovský každodenní tlak na výkonnost, vzhled, dokonalost. Jsme bombardováni přemírou podnětů, které ani nestíháme vnímat a už vůbec ne do hloubky vstřebat. Všechno chceme a chceme to hned, včera bylo pozdě. Hádejte, co to s námi udělá? Jak dlouho to naše tělo a duše vydrží? Je to jako s pružinou. Nemůžete ji natahovat do nekonečna. Jednou pružit přestane. Nebo se rovnou přetrhne. Jak…