O štěstí

Pozitivní myšlení – je to klišé?

Je pozitivní myšlení jen klišé? Stále se o něm mluví, docela už to leze i na nervy. Obzvlášť těm, kteří s tím optimismem trochu bojují. Lidé jsou různí, nejen že se říká, ale je to tak. Obvykle se dělí na pesimisty, optimisty a realisty. Pesimisté o sobě s oblibou tvrdí, že jsou realisté. Možná je to jen můj dojem, ale mám pocit, že určitý negativní postoj a věčné stěžování si je jakýsi český národní sport. Buď je moc horko nebo málo horko, buď moc prší nebo málo prší, v zimě moc zima, moře je moc slané, štve nás manžel/ka, děti, soused/ka, šéf v práci a vůbec všechno stojí za prd. No jo, většinou to tak je. A co s tím můžeme udělat? Nic.

foto: Pixabay.com

 

Čím je způsobeno nastavení optimismu nebo pesimismu?

A pak tu máme zase optimisty. Dnes se mnohým z nich říká pejorativně „sluníčkáři“. A dost možná někdy oprávněně. Plují na růžovém obláčku. Všechno v životě je zalité sluncem, problémy neexistují, všechny milují a dostane se vám od nich celá škála rad do života, jak být šťastným. Až na to, že když se pořádně na jejich život podíváte, mockrát to taková růžová idyla ani zdaleka není.

Nevím, jestli je něco jako národní povaha či nějaké vědomí národa, ale rozhodně si myslím, že tady hraje velký vliv zeměpisná poloha té které, země, národa a množství slunce s tím spojené. Sluníčko nabuzuje, takže není divu, že v zemích, kde je slunečního svitu stále hodně, jsou vlastně všichni stále „happy“ . A naopak tam, kde je slunečního svitu naopak málo, jako třeba v severských zemích, je vysoká míra deprese a sebevražd.

Foto: Pixabay.com

 

A jak to máme my, v našich zeměpisných šířkách?

Ale my to máme tak napůl, takže se můžeme rozhodnout. Rozhodnout se, nad čím se má cenu vztekat, protože to mohu změnit a co prostě a jednoduše přijmout, protože s tím nic nenadělám. A pokud je to možné, naučit se z toho těšit. V létě se těšit z tepla a sluníčka a neočekávat  zimu a v zimě naopak. Nakonec se přistihnete u toho, že se vám líbí, jak tak venku krásně prší anebo že je venku taková slota, že by ani psa nevyhnal a vy si můžete spokojeně sedět doma v teple a koukat ven.

Foto: Pixabay.com
Co s tím můžeme udělat?

Šéfa ani manžela nevyměníte (tedy většinou), tak se zkuste raději soustředit se na to, co je na nich fajn. A to co vám vadí, nad tím nějak přimhouřit oči, přejít to a nebrat si to osobně. A když budete takhle měnit postoj ke všemu, zjistíte, že je všechno daleko lepší než se původně  zdálo.

Je tohle pozitivní myšlení? Snad ano. Ale já bych spíš řekla, že je to v podstatě realismus, protože vidíte věci  jaké jsou. Ani příliš černé ani příliš růžové.

Jako příklad by nám mohli sloužit Italové. Jejich radost ze života je nakažlivá. Zkusme si ten život užít podobně jako oni.

“Bože, dej mi sílu, ať mohu změnit to, co změnit můžu.

Bože, dej mi odvahu, ať nechám být to, co změnit nemůžu.

A dej mi moudrost, ať jedno od druhého dokážu od sebe rozeznat.

Uložit

Uložit

Jsem docela normální ženská, rozpuk mládí mám už definitivně za sebou, životem značně otřískaná, nicméně fasáda stále zachovalá, „a interiér“ víceméně v původním stavu 🙂 Jako správný introvert miluju knížky, filmy, muziku, fotky a umění vůbec, ale také módu a design. Taky ráda tvořím. Kdeco. Některé výrobky můžete najít v části “obchod”. Část extroverta ve mně mne i v 50 táhne na koncerty a rockové festivaly a různé jiné akce a nejspíš může i za tyhle stránky… 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *